Podle postižené části se srdeční selhání dělí na levostranné a pravostranné. Lidské tělo má mnoho mechanismů, kterými se srdeční nedostatečnost snaží kompenzovat, proto je velmi časté chronické srdeční selhávání, kdy postižený žije relativně normálně, ale funkce srdce se dále zhoršují. Po velké zátěži (námaha, rozčílení, infekce) však může dojít k dekompenzaci, zhoršení stavu a k akutnímu srdečnímu selhání.
Příčinou je nejčastěji poškození srdečního svalu (např. infarktem, jeho zbytnění následkem hypertenze) nebo poškození funkce (srdeční arytmii, fibrilací). Mezi rizikové faktory patří vše, co způsobuje civilizační nemoci. Jsou to především stres, alkohol, kouření, špatné dietní návyky, málo pohybu, vysoký krevní tlak, atd.
Pacient pociťuje zhoršení stavu častou dušností, zpočátku po práci později i klidovou, únavou, tvoří se mu otoky (nejprve na nohách, později na celém těle), často se vyskytuje ortopnoe (dušnost, kdy postižený není schopen ležet. Musí sedět nebo stát).
